Zobrazují se příspěvky se štítkemIan McEwan. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIan McEwan. Zobrazit všechny příspěvky

středa 14. listopadu 2012

Zápisníček: Ian McEwan - Pokání


Autor: Ian McEwan    
Název: Pokání 
Nakladatelství: Odeon 
Počet stran: 328
Rok vydání: 2008 

Anotace: Je to jen svědomí, co nutí člověka stále znovu a znovu zpytovat duši, anebo existuje cosi mnohem hlubšího, kam obyčejný smrtelník nedosáhne, ale o čem jen tuší, že číhá vyrazit každým okamžikem do útoku? Ve svém doposud posledním románu Pokání dovedl Ian McEwan tuto myšlenku k dokonalosti. Třináctiletá Briony odvíjí svůj život v jistých představách, které ji mají neomylně dovést ke konkrétnímu, jasně vytyčenému cíli. Těmto snům přizpůsobuje vše, co přizpůsobit lze. Co nelze, tomu je třeba dopomoci. S fanatickou úporností pubescenta a fantazií, rozvinutou až do krajnosti, dohání protagonisty své soukromé hry na život k tragédii, za kterou by měla činit po zbytek života pokání. McEwan spřádá jednotlivé nitky osudů, jež v závěru splynou v jediný, silný a hluboce pravdivý obraz uplynulého století. Autor nabízí možnosti a klade otázky, na něž je těžké jednoznačně odpovědět. Ale ani on neposkytuje jednoznačné odpovědi, a tak je na čtenáři, aby se rozhodl, po které cestě se vydá - společně s Briony, s jejími spolupachateli, anebo s obětí? Jednoznačný není ani katarzní závěr, stejně jako není černý anebo bílý život kohokoliv z nás. Příběh pokání, jenž se na první pohled vztahuje k Briony, se náhle dotýká každého, i když se současně každý v tom kterém smyslu může ztotožnit s obětí. Nenápadně, avšak s rafinovaností mistra svého oboru, jako zdánlivé vedlejší téma se knihou prolíná - zřetelněji než v kterémkoli McEwanově díle předchozím - motiv psaní, chcete-li spisovatelství a jeho smyslu, jako by autor cítil stále naléhavější nutkání popsat a zdůvodnit především sám sebe a svoji touhu propojit život skutečný se životem svých literárních postav. Autor v tomto díle jednoznačně dosáhl svého vrcholu, alespoň co se týče asociačního spektra možných osudů člověka, jež nám nabízí s elegantní noblesou a odzbrojující bravurou.

Má kamarádka, ještě v dobách naší společné středoškolské docházky, Pokání zbožňovala a myslím, že díky ní jsem vzala tenhle neuvěřitelně silný příběh do povědomí, ovšem ještě nějakou dobu se v mém hledáčku neobjevil, až teď, po asi třech až čtyřech letech. Přesto mi delší dobu trvalo, než jsem dokázala něco o knize napsat, protože podobně psychologicky laděné knihy je těžké hodnotit. Přesto jsem ji chtěla představit a doporučit dále.

Také bych ráda upozornila, že článek obsahuje menší spoilery k průběhu děje.